O počítačových hrách - škodlivá zábava?

Nedávno jsem se bavil s kamarádem o tom, zda jsou počítačové hry něčím přínosné nebo jde jen o „škodlivou“ zábavu.

Když to vezmu od samotné hry jako produktu, dovolím si tvrdit, že tvorba her je umění. Co víc, ve hrách se spojuje hned několik uměleckých forem: hudba, grafika, animace a vyprávění příběhů. I programování je u her jiná liga kvůli algoritmům umělé inteligence, optimalizacím vykreslování a zobrazování apod. Ve hrách je obrovská různorodost, kreativita a emoce.

Hry jsou sofistikovaná a inteligentní zábava. Co se týče ekonomiky, jsou hry už nyní větší obor než třeba hudební průmysl a vývoj AAA titulu dnes stojí podobně jako průměrný film.

To špatné na nich je, že kradou čas. Jsou navrženy, aby nás zaujaly, pohltily a vyvolaly emoce. Jsou návykové – velice rychle nás dostanou do stavu „flow“, protože vyžadují často plnou pozornost a nabízí rychlé a časté „odměny“. Většina lidí zařadí hry do kategorie konzumace, ale u spousty z nich to není pravda – hodně her vyžaduje kreativitu, přemýšlení a nápady.

Na hrách samotných nevidím nic špatného. Vlastně mi vadí ty nálepky jako „infantilní zábava“ a „škodlivá zábava“. „První“ generace hráčů dnes má přes 40 let a spousta z nich si občas něco zahraje.

Podobně jako u knih nebo filmů, je nejdůležitější najít rozumnou míru věnovaného času a dobře vybrat samotnou konkrétní hru. U dětí by pak rodiče měli více dbát o výběr vhodných her a sledovat ohodnocení PEGI a podobně.

Každý sám musí zvážit investici času a energie. A nepodlehnout návykovosti. V čem je hraní her horší než čtení beletrie nebo sledování seriálů a filmů?